na Blog.cz

Tak hubňule,
ten detox je něco šíleného.

Vážně jsem si říkala, že to půjde ALE to jídlo se nedá jíst. Já jsem člověk, co sní opravdu všechno a tak mě ani nenapadlo, že bych zrovna s tímhle měla mít nějakej problém .. Ale je to tak. Od řepy počínaje a fazolovejma luskama konče.

Dnes bych za sebou měla správně mít 6 dní, ale dnes jsem si dala pauzu ..
Ve středu jsem se v půl páté ráno probudila s ukrutným pálením v žaludku - pravděpodobně hlady, protože toho za ten den fakt moc nesním, i když se má správně dělat úplny opak. Dala jsem si hrst oříšků ale to samozřejmě nepomohlo, tak jsem si dala piškoty s mlékem a šla jsem si zase lehnout.
A včera? Nevím čím to bylo, asi nejspíš začaly "'účinky" detoxu, ale celý den už od rána jsem měla strašné křeče ve střevech doprovázené hlasitým zvukem, jako když vám kručí v břiše. A řeknu vám, sedět s tímhle ve třídě, když zrovna píšete nějaké cvičení je fakt zážitek. Cestou domů mi bylo špatně i od žaludku.

Snídaně si zatím nechávám, ty mi naprosto vyhovujou. Od dalšího týdne (pro mě začíná v sobotu) by toho jídla mělo být víc, tak zkusím aspoň to. Na tenhle detox jsem se tak psychicky připravovala, že se mi s ním prostě nechce seknout.

Ono se říká, že když chcete změnu, máte začít hned teď - ne až od zítra, ale teď vidím, že u mě to spíš funguje naopak. Žádný urychlený závěru za pochodu, ale stanovit si pevný datum (třeba o 2-3 dny později), pořádně si to promyslet, nakoupit a tešit se a pak už z toho jen tak nevycouváte :)

Co se týče váhy, za 5 dní mi klesla o kilo.

Tahle fotka obletěla facebook.

Na stovkách komentářů jsem si přečetla, že:

"To je fake, jak by se jí asi takhle mohla zmenšit pánev"

... Ach jo.

Slečna má můj nesmírnej obdiv.

A doufám, že ve světě je normálně míň blbců.

STAY STRONG!

Hubňulky ♥
Opět mezi vámi.


Měla jsem teď špatné dny.
Jedla jsem víc jídla, než jsem měla.
A svědomí mě pálilo.
Nemohla jsem to vydržet, rozbrečela jsem se ve vaně.
A přítel mě nenechal být.
Musela jsem mu to říct.
Musela jsem mu říct, že brečím protože jsem tlustá.

O 2 dny později.
Bavili jsme se o nás.
O tom, jak sami sebe vnímáme na veřejnosti.
" Mně taky říkali, podívej vždyť má velký nohy, zadek, břicho, ale mně to je jedno, mně se to líbí a není to důvod abych se za tebe styděl"
Bavili jsme se otevřeně. Nemohla jsem se sesypat hned na místě - depka na celý víkend .. STYDĚL?
Bože, jseš tak pitomá! Tak hloupá! Myslela sis snad, že hezkej obličej stačí? Že to překryje zbytek těla? Že by tě třeba hned nemuseli soudit? Hodnotit? Porovnávat? Vážně sis to myslela?
Kluci! Jsou to kluci! Nejde přece o to, jak se k nim chováš! Vždycky budou koukat na tvoje tělo. A nenechaj si poznámky pro sebe. Oni tě nebudou chtít pochopit, nebudou tě omlouvat. Pro ně seš prostě jen TLUSTÁ.

A můj přítel? Není výjimka. Když si vzpomenu na jeho posměšný poznámky na adresu baculatějších slečen a dívek kdykoliv někam jdeme.
"Ale vždyť vypadám skoro stejně .."
"Nene lásko, ty jsi krásná."
.. aha.

Ale jedno jsem si slíbila.
Už nedovolím, aby o mě kdokoli řekl, že jsem tlustá.
A zvlášť ne přítelovi kamarádi.

Další věc - bývalý přítel/nyní dobrý kamarád.
Minulý týden lehký flirty po nocích na fb.
Protože s ním jsem vždycky zažívala chvíle naděje a víry,
že až mě příště uvidí, už budu krásná, hubená a sebevědomá.

Myšlenka na něj a na tu chvíli, kdy mě uvidí,
mě držela nad vodou.
Dnes se na mě ale zas vysral.


A to teplo venku?
To mě zabije.
Holky, dneska jsem vzpomínala, jak jsem trávila léto minulé roky.
Už to nikdy nechci zažít!
Nikdy!

Tohle léto si budu na dovolené užívat. Na plážích se už nebudu schovávat ve vodě nebo na pláži schovaná v ručníku. Tohle léto budu chodit procházky podél pláže a nechám všechny okukovat moji skinny postavičku. Budu chodit na koupáky. Půjdu se jen tak projít i v tom největším vedru, kde bych si nemohla tělo zakrýt do mikiny.

A proto začínám s 28-mi denním detoxem.
Jucicy Girl a její články plný energie mě k tomu tak nabudily, že nemůžu odolat!
Stáhla jsem si knížku Zhubněte jednou provždy, dnes jsem byla na velkém nákupu a zítra začínám odpočítávat :)
Přítel mi řekl, že chce vidět jakým stylem to vydržím, když normálně tak moc "papkám".
Nevěří mi, že budu mít těch 52 kilo.
Ale on ještě uvidí ..
.. už tohle léto !

Moc mě mrzí, že tu jsem aktivní tak málo.
Od příštího týdne ale přítel bude v práci déle a tak se sem snad dostanu častěji :)

Do té doby ...

... STAY STRONG!

Jsem na netu!
Včera nám ho zapojily

Holky, ani nevíte jak jsem ráda, že Vám konečně můžu něco napsat!
20 dní bez internetu, ale přežila jsem :)
Paradoxně mi ani tolik proklínalý fb nechyběl, spíš ta informovanost toho, co se kolem děje, takže holky - nebojte se toho :D Na vaše blogy jsem aspoň z mobilu chodila kdykoliv jsem měla příležitost. Chci abyste věděly, že jsem stále s Vámi :)

A teď k bydlení - naprostá bomba. Přijdete domů a máte klid. Můžete si dělat co chcete, kdy chcete. A když máte úžasného partnera, ještě vám navaří a umyje nádobí O:)
Bohužel si tohle nemůžu naplno užívat, protože přijdu domů a jdu se učit.
Vážně nechápu o co jim v té škole jde. Za tenhle týden jsme si stihli napsat 7 testů O.o


A strava?
Když jsem přijela minulý víkend domů, mamka s tetou si všimly, že jsem prý zhubla.
Tak nevím, protože váhově jsem na tom stále stejně!
Jím 3x denně.
Nestíhám si do školy dělat svačiny a přes ty všechny písemky ani nemám na nic chuť a domů přicházím tak pozdě odpoledne, že je akorát čas připravovat večeři.
Co se mi ale občas stane, že přijdu domů a chytně mě žravá. A nevím jak to mám zastavit.
Jestli si mám opravdu říct dost, nebo raději poslechnout svoje tělo a začít jíst víc přes dopoledne, abych to pak všechno večer nemusela "dohánět".


Taky bych chtěla začít zase cvičit podle bodyrock, když už mám konečně k dispozici videa a hlavně - chci se zase vrátit k počítaní sacharidů.
Minule jsem psala o tukožroutské polévkce. Ta se nekonala. Nebyla bych to ale já, kdybych změnila plány a začala koketovat s Dukanovou dietou.
Čtu na ní obrovsky pozitivní ohlasy. Jenomže mi moc nechutná. Respektive nevím, co bych měla pořád jíst, aby ta strava byla pestrá. O tvarohu a sýrech já prostě nevydržím ... Nebo budu jednoduše hlídat ty sacharidy.
Jsem trochu zoufalá :/

Někdy si říkám, že je to můj osud. Neustále bojovat sama se sebou, až se nakonec smířím s realitou ... Pozorovat, jak krásně hubnete, mění se vám šatník a s ním i nový život. Zatím co já, se stále stejným tělem s neposouvající se ručičkou na váze, sleduju vaše příběhy a držím vám palce.
Mým prokletím pravděpodobně je, že se nikdy nevzdám. Nikdy.
V tomle jsem napůl Kozoroh.

Omlouvám se za dost rozházenej článek. Potřebuju se vypsat a přítel teď na chvíli odešel, tak si musím pospíšit.
Nevím, za jak dlouho se sem zase dostanu. Doufám, že nebudete muset dlouho čekat.
Mám vás opravdu ráda :)

Ahoj hubňulky ♥

Něco jsem vám zatajovala a teď s tím chci vyjít na povrch :D
Konečně se s přítelem stěhujeme do vlastního bytečku!

Což si myslím, bude mít obrovskej vliv na moje hubnutí.
Nedovedu si představit, že teď budu mít na starosti všechno jídlo v domě. Už žádný lákadla jako zmrzliny, sladkosti, čokolády a solený oříšky!
Už nikdy nepřijdu ráno do kuchyně a nezjistím, že mi někdo snědl jogurt, co jsem měla do müsli!

... Cítím svobodu ...

Hodně jsem nad tím přemýšlela. Budu mít i víc prostoru na cvičení, protože až doteď jsem měla společný pokoj s bráchou. Bude to úžasný!
Jediný problém bude vydržet nejíst, když bude jíst on.
Je to zvláštní.
Když jsem trávila čas s mým bývalým, neměla jsem vůbec potřebu jíst. Neměla jsem chuť. Za týden v jeho přítomnosti, jsem tak zhubla i 2 kila.
Ale s nynějším přítelem je to na facku. S ním bych pořád něco žrala. Je to možná i tím, že má až nepřiměřeně rychlej metabolismus, bohužel, když zrovna nemá období kdy pravidelně cvičí, tak stále hubne a pořád musí něco jíst.
V restauraci si objednává 2 přílohy i s moučníkem a jednou dokonce snědl celou pizzu a pak si přiobjednal ještě mísu plnou těstovin .. Měli jste vidět výraz té servírky :D Mimochodem, zatímco už v sobě měl i ty těstoviny, já pořád ještě dojídala salát.

A tak, když odolám jeho výzvám abych si vzala něco z jeho večeře, která by vystačila pro čtyř-členou rodinu a nedám se v obchodě zlákat, abych si vybrala něco sladkého typu " Lásko, tak si něco vem, já na tobě vidím, že bys něco chtěla a neříkej, že ne" tak by to mělo všechno jít jak po másle )) ... nízkotučném samozřejmě!

Pak mě taky napadlo, že bych využila prázdnin a vrhla bych se na nějakou dietku.
Ještě před rokem bych si klepala na hlavu ale chtěla bych zkusit tukožroutskou polívku. Zeleninu miluju a tak by to nemuselo být až tak hrozný.

Během 14 dní dní, chci jíst opravdu malinko.
Navíc budeme mít ještě spoustu práce se stěhováním a já nevím, jak často se dostanu na blog.
Tak buďte prosím trpělivé :)

Nikdy to nevzdávej.
Ať se jakkoliv slabá cítíš být.
Bojuj do poslední sekundy.
Každý kousek, každé sousto nebo lok navíc nesmíš připustit.
Pokuď máš možnost odmítnout, odmítni.
Pokuď máš možnost nejíst, nejez.
Vždycky máš možnost.
Každá událost, hodina, minuta, kdy máš chuť to vzdát je důležitá.
Nikdy se nevzdávej.

Každé tvé rozhodnutí tě může přiblížit k cíli, nebo tě od něj odhodit.
Vždy si rozmysli, co chceš víc.
Nikdy. NIKDY nenech nikoho aby ti překážel v cestě ke svému snu.
Ani sobě to nedovol.
Hlavně sobě ne.

Ahoj princezny ♥

Tak zase flákám jídeláky.
Hlídat si ty sacharidy je mnohem zapeklitější, než jsem myslela.
Včera a dnes jsem přesáhla limit.
Škola mě tak neuvěřitelně vytáčí, takže když přijdu nasraná domů, nacpu se něčím sladkým, hraju dětský hry a nic se mi nechce.

Ale, dnes ráno jsme se orientačně zvážila a .... o půl kila míň! :)
Hrozně mě to potěšilo.
Takže už nehodlám zahodit další den a do konce týdne pojedu bomby :D (přítelova slovní zásoba)

Mimochodem, koupila jsem si lednovou Dietu a je v ní zajímavej článek "Jak hubnou modelky".
Líbí se mi, že tenhle časopis to aspoň ve většine článků a rozhovorů podává tak, jak to je. Žádný kecy o tom, jak nejmenovaná modelka nemá problém dát si večer maminčinu svíčkovou s knedlíkama a zají to čokoládou.
Adriana Lima se třeba kvůli strachu z celulitidy vyhýbá kofeinu, soli, upravenému jídlu a masu. 3x týdně běhá, 3x týdně má osobního trenéra, hraje beach a tančí salsu. Mirranda Kerr si jen na rozehřátí s trenérem zaběhá 5 kilometrů několikrát týdně. Amber Valleta cvičí s trenérem až 4x týdně, běhá kilák a půl, pak následuje tvrdý dril, běhá po schodem stadionu, končí posilováním a patnácti minutovým strečinkem. Kate Moss vytančí stres, pak sedne na rotoped a rozehřeje se šlapáním. Tuk spaluje při spinningu a skákáním přes švihadlo. Marisa Miller sportuje každý den, od boxu až po surfing.

Víte, čím si občas "povolují uzdu" ? Jahodami, ostružinami, borůvkami nebo granátovými jablky. Ano, tohle berou jako hřích.
Doutzen Kroes 2 týdny před přehlídkou nepřijímá v potravě žádné sacharidy ani cukry a spoustu času doma tráví skákáním přes švihadlo. Adriana Lima zase posledních 9 dní nevezme do úst žádnou pevnou potravu a pije jen proteinové koktejly. 12 hodiny před přehlídkou nepije vodu.
Elle Macpherson kromě ježdění na kole, dělá každý den 500 sedů-lehů.

Ahoj ahoj ahoj,
včerejší jídelníček dopisovat nebudu - bylo to témeř stejné jako předevčírem - nic moc.
Pohyb nulovej.

Ale víte co mě štve?
Jindy, kdybych zjistila, že jsem za den snědla takový množství kalorií, při kterým rozhodně nezhubnu, tak bych se na celej den vykašlala a šla se pořádně nažrat. S prominutím.

Teď i když vím, že jsem to ten den nezvládla, stejně se držím a nedám si večer ten pomeranč, i když na něj mám chuť, protože to jsou jen kalorie navíc.

A kde je pointa?
Je to úplně k ničemu!
Kdybych se přežrala, váha by se nehla. Mám to ozkoušené.

Ale když se držím už druhým týdnem, váha mi stoupla?!

Grrrrr.
Jasně jasně, jsem zvyklá jíst hodně. A je to pro mě tak moc normální, že i když se snažím omezovat stále toho sním dost.

Ale že bych přibrala ?
A tolik ?

Nebo je to tím, že mám před menzes ?

Pro představu - bylo tam 70,3
Normálně lítám mezi 66-68, což je i tak mizerný

What the fuck?
....................................

Vím, proč se vážení bojím.
Vždycky mě to dostane i na několik dní.
A já pak přemýšlím, chytá mě panika nebo mám depku.

Krom toho, dneska mám takový chutě na sladký,
až jsem z toho unavená.

2x Bebe, 3 cookies, bílí jogurt, 2 řádky čokolády,
chleba s medem.

K večeři salát.


Ano, a pak si mám stěžovat proč nehubnu ;)

Princezny ♥

Konečně mám chuť a čas napsat článek.
Moc tu teď nejsem. Ve škole máme fofr, už chci aby tohle šílený pololetí skončilo.
Chci ale abyste věděli, že na Vaše blogy chodím pořád. I několikrát denně.
Jen nezanechávám komentáře, a tak by mě moc mrzelo, kdyby ste si mě odebrali :(

Ode dneška se budu snažit psát víc.
Hlavně jídelníčky.
Protože to je můj kámen úrazu.

Přemýšlela jsem, jak zvládnout ten nezvladatelnej hlad a chutě pokaždý, když příjdu pozdě odpoledne ze školy domů.
V tu dobu totiž sním i 2x tolik co za celý den.

A už vím jak na to! :)
Na každý den si budu jídlo plánovat plánovat plánovat.
Několikrát si ten plán zopakuju před spaním a ráno než vstanu.
A všechno, co sním mimo - vycvičím.

Dnes jsem spálila 300kcal/1 260KJ a že mi to dalo zabrat!

Jak jsem psala v předminulém článku, pořád ještě pozoruju můj vztah k jídlu, proč jím, co mi to přináší, jak se u toho cítím, jak se cítím po tom, co dojím atd.
A uvědomila jsem si jendu věc, ne, už dávno jsem o sobě věděla jednu věc, jen jsem se jí bála vyslovit nahlas, protože odporovala všemu, co jsem tak moc chtěla a o co jsme se tak moc snažila.

... Bojím se být hubená ...

Proč? Když budu hubená, štíhlá = budu dokonalá.
Takhle to bere snad většina z nás, se sebou nespokojených hubňulek. Ale jasně, není to pravidlo, nemusí to být pravda a člověk, co tenhle svět nezná, to považuje za blbost.
Pro mě to není blbost, já tímhle přesvědčením žiju a nejsem sama :)

Každopádně, pro mě je dokonalost mocný slovo.
Obnáší to tolik schopností, výdrže, síly, vůle, cílevědomosti, krásy .. naprostý bezchybnosti!

A já se bojím, že to nebudu zvládat.
Když si představím všechno, co chci, jak nádherně budu vypadat, jaký budu mít výborný studijní výsledky, jak oblíbená budu ... Já! Vždycyk to byly všechny ostatní, ale teď to budu já! To ke mně bude každý vzhlížet, lichotit mi a tajně mě obdivovat! To já budu ta osoba uprostřed bavící se ho kruhu!

... V záři reflektorů ...

Dávám tomu příliš mnoho.
Už tolikrát štíhlou postavu ztratila, až se bojím, jak rychle o ní přijdu zas.

A jak víte, strach je ten největší nepřítel.
Nedovolí nám vpustit všechny ty zázraky do života, protože je silnější než my.
Ať chcete nebo ne ..

A tak musím tenhle fakt nějak vstřebat.
Nesmím si připouštět neúspěch.
Nesmím dávat všem těm blokům a zábranám šanci.

Dnes už ne :)

Opožděne si chci k novému roku napsat předsevsezí a sny, který chci za tenhle rok zařadit do svého života.

Zatím tu budou jen položky, co chci stihnout do velkých prázdnin,

ale v průběhu roku ho budu pořád a pořád obnovovat :)

Za poslední dny jsem šla do sebe.

Pomohla mi k tomu jedna knížka.

Chápu, proč to někdy nevydržím, i přes to všechno, jak moc si přeju být silná a zvládnout to.

Chápu, proč mám někdy tu nesnesitelnou touhu po jídle, která se nedá překonat.

Cápu, proč je mi to někdy všechno jedno a jdu pak sama proti sobě.

Není to o vůli. Je to o rozumu, o pocitech ..

Znáte ty věty, že při hubnutí se nemá člověk stesovat, má být vyrovnaný, v pohodě.

Že se nemá jíst ve vzteku, smutku, úzkosti nebo depresích. Že se pocity nemají zahánět jídlem. Že si pomocí jídla nemáme navazovat citovou pohodu.

Myslela jsem si, že to není můj případ.

Myslela jsem si, že jsem prostě jen slabá a proto to nešlo .. dlouhé a dlouhé roky.

Vždycky jsme zklamala.

I když jsem nechtěla jíst. I přesto jsem s pláčem chodila do kuchyně a jedla a jedla .. plná odporu k sobě samé.

Nesnášela jsem se. Prožívala jsem jedno ze svých

nejhorších období v životě.

Mohla jsem si za to sama. Jen jsem to nevěděla.

Celou tu dobu moje tělo dělalo jen to, co jsem po něm chtěla - pomáhalo mi to zvládnout. S láskou veškeré jídlo uložilo a bylo toho na ně moc. Dělalo to mlčky a poslušně. Nemůžu ho z toho přece obviňovat, měla bych mu za to být vděčná. Moje tělo je vždy na mé straně. Už od narození. Od prvního nadechnutí. Vždycky tady bylo pro mě. Jak často jsem tu byla já pro něj? Kolik let mi dobře sloužilo? Jak často jsem si na něj udělala čas, abych mu poděkovala ?

Každý den, každou minutu je tu pro mě. Nikdy to nevzdává.

Bez ohledu na to, kolik toho po něm chci a jak moc ho zatěžuju.

Bez ohledu na to, jak moc ho urážím.

Holky, chci vám říct, že jsem zpátky.

A teď na to půjdu jinak.

Budu přemýšlet o tom, co jím a proč to jím. Budu dělat všechno to, co mi předtím při honbě za štíhlostí připadalo jako ztráta času.

Od Štedrého dne jsem se cítila hrozně. Padla na mě náladu, kdy se mi nechtělo vůbec nic - přemýšlet, hýbat se, bavit se, žít, nic. Dneska jsem se ale probudila s tím, že je načase se změnit. Začnu tím, že si začnu zapisovat jídelníčky, zatím jenom do diáře a budu počítat KJ, abych se trochu vzpamatovala a viděla, že fakt jím jako prase, i když se to nezdá.

Navíc pár dní mi tu po bytě ještě bude pobíhat živoucí thinspo - moje sis.

Nemám možnost se zvážit a ani o to nestojím.

Moje priority teď směřují k tomu být v pohodě a věřit.